Karpatské anály – vol. 6 (Empirická klobása)

Nekeré vjeci vás jednoducho musá bavit. Alebo aj nemusá, ale musá byt, aby mohli byt tí, keré vás  teda bavit budú. A veruže, aj ludí baví robit kolkokrát to, že až zírám, že ich to fakt baví.

Na druhú stranu, aj tú druhú stranu nekedy možná udivuje, co zabaví nás. Lebo chodit lozit s pajsrem, hupcukem, krompáčem, motyčku, a lopatku, nezneje zrovnaj jako návod na najlepší lezecký trip života.

Namísto paprčú od mádža máme predrané zabuacené rukavice, kolenačky sú né na zakladání kolen, ale aby neboleli od klačáňá, ked sceme z malej díry v šutroch vyrobit vitnes vit fitnes, či jak sa ten strop volá.

A jak sa do hory volá, tak sa z díry ozývá. A tak sa jednoducho stane, že namísto 7neco je najvetší výzvu založení  ohňa z mokrého dreva a brezovej kúry v sychravém vjetrném počasí. Alebo opečení klobásky na kameni.

Najvječší radost z teho má dycky Zoča, aj ked nekedy sa jej tú klobku šlohnút a zežrat nepodarí. Ale ona sa nevzdává, a ked sa podarí nám konečne vykopat, vysušit, namádžovat, vylézt, a zlézt, a za zásluhy sa tešit na už hodinu sa údácú sa zmesku masa nabitú v čreve, plný empirického zážitku zistím, že už aj Zoča má empirickú skúsenost. 

A po smutném pohlade na místo, de pred chvílu byl ten malý kúsek gastronomického raja,  to nádherne voňavé, nabité črevo, len smutne závidím Zoče ten jej empirický zážitek. Zas jej to vyšlo. Ale jak sa poví, je to fuk, zežral to pes.

Milan